Te'kaeri

Hráč: Amya

Jméno: Te'kaeri (Tichá říčka)

Rasa: Na'vi Klan: Tipani Věk: Dospělá, 30 let Povolání/zaměření: Lovec Loajalita: Proti RDA

Vzhled: Úzká jako liány pralesních stromů splývá Te’kaeri s lesem, který ji obklopuje. Štíhlé svaly tvarují její dlouhé končetiny a široká ramena s trupem umocňují dojem jinak plochého těla. Lehký krok ji umožňuje kopírovat pohyb stínů a krást se tak přírodou v přirozeném rytmu. Te’kaeri, věrná svým názorům a přesvědčením, neztrácí balanc a hbitě kráčí vstříc svým cílům s ladností, která kontrastuje s její ostrou postavou. Široký obličej rozbíjí vertikálnost jejích rysů a dodává jejímu obličeji klid a vyrovnanost. S očima daleko od sebe, širokým nosem a výraznými lícními kostmi je Te’kaeri poněkud androgynní, ale oblé nadočnicové oblouky a kulaté oči tento pocit zjemňují. Te’kaeri nejčastěji nosí vlasy spletené a sepnuté nahoru, aby jí nepadaly do očí, a až na pár korálků pro přichycení si je jinak nezdobí. Šperky nejraději nosí kolem krku a na uších tak, aby vyzdvihla zelenou barvu svých očí.

Dovednosti a slabosti: Te’kaerina síla spočívá v její výtečné paměti a ve smyslu pro detail, který zdědila po svém rodném klanu Anurai. Te’kaerina mentální mapa zahrnuje obrovské množství informací, které daleko přesahují hranice vesnice a jejího okolí. Má cit pro rozpoznávání vzorců, hledání souvislostí a pro odhalování odchylek. Tyto schopnosti jak při lovu, tak jako člen výprav při plánování cest a zajišťování bezpečnosti. Ačkoliv větší část života strávila v klanu Tipani, nikdy si plně neosvojila jejich válečné schopnosti a do dnešního dne není dobrou bojovnicí. Tento fakt je ránou na její cti a hrbolkem na postavení v klanu. Tuto slabost se snaží vynahradit svým řemeslným talentem, který uplatňuje pro tvorbu zbraní. V boji si dokáže poradit s lukem, ale kdyby se octla v boji na blízko a musela by vytáhnout dýku, připomínala by spíše tanečníka či kudlanku než neohroženého válečníka. Pěstmi by se neubránila vůbec, proto by se dřív pokusila o útěk – alespoň v labyrintu lesů by měla převahu ona.

Povaha:

Jako dítě bývala čiperná, hravá a hlavně radostná, což se změnilo útěkem před válkou. Po dlouhém putování se snažila v zájmu splynutí s adoptivním klanem co nejvíce přizpůsobit svou povahu jejich prostředí. Tato změna se nejvíce projevila poté, co začala svůj bojový výcvik a zjistila, že silně zaostává před schopnostmi druhých. Z její čipernosti se stala ostražitost, hravost se překlenula v soutěživost a radost nahradila nejistota. Te’kaeri nabyla dojmu, že je v mnoha směrech nedostatečná, ba i nadbytečná, a tato sebetrýzeň se zmírnila až poté, co v sobě probudila odkaz svého rodného kmene. Ačkoliv je nyní za své schopnosti uznávaná a ceněná, syndrom impostora ji nikdy zcela neopustil. Fakt, že se v posledních letech vnitřně rozchází s klanem Tipani, v ní o to více rozdmýchává nejistotu a klade před ní otázky, na které nechce anebo neumí odpovědět. Tento strach nevědomky překrývá hněvem, který vzrůstá s novým příchodem nebešťanů. Te’kaeri si ve své nenávisti našla jakési uspokojení, které ji k nim vábí a dráždí ji, aby se čím dál víc přibližovala k jejich základnám. Te’kaeri se snaží uklidnit a zkouší si najít cestu ke klanovému životu, ale ani v dobré společnosti nenachází jistoty, které teď tolik potřebuje. Nechce však, aby na to ostatní přišli a zejména tím nechce zatěžovat svou matku, které trauma pohltilo duši. Te’kaeri už nachází útěchu jen v loveckých či jiných výpravách, které ji umožňují utéct z tábora a ztratit se v lesích.

Příběh: Te’kaeri se narodila v roce 2141 do klanu Anurai. Její rané dětství nebylo ničím výrazné, od prvních krůčků byla součástí klanového života a s plynoucími roky se více učila jeho tradicím a povinnostem. Vyrůstala po boku svého o tři roky staršího bratra Te’aeka. Jejich matka Tsu’nik je naučila pozorovat les a chodit v souladu s tokem energie. Bohužel, jejich odvážné výpravy se časem zkracovaly, až přestali docela, a to kvůli vzrůstajícími vlivu nebešťanů, kteří si stále více dovolovali chodit na jejich území.

Nejdříve jich přišla pouze hrstka a mezi nimi i pár Na’vi, kteří znali jejich řeč a snažili se domluvit příměří. Donesli kovové dary, stroje, které v očích Anurai vypadaly jen jako prázdné schránky, a proto je odmítli. Nebeští, démoničtí Na’vi se proto vrátili s jiným darem – s darem své řeči. Te’kaeri si z jejich lekcí příliš nepamatuje, snad až na pozdrav Hello, little one. Tyto návštěvy však trvaly jen pár měsíců, než jejich lesy obklíčily lidské stroje. Do jejich čela se postavil Sean Wallen s prostou nabídkou – Anuraiské umění za mír. Snad by jejich vesnice stála doteď, kdyby se byli vzdali, ale nikdo netušil, že by je mohl potkat tak krutý osud. Te’kaeri tehdy ostatně nevěděla, že jediné, co nebešťané doopravdy nabízejí, je smrt.

V roce 2150 vydalo Hell’s Gate povolení na nájezd vesnice evidované jako A403.510. Pro nebešťany to bylo jen pár souřadnic, ale pro klan Anurai celý svět. Te’kaeri si ten den sama od sebe nedokáže dobře vybavit. Pach kouře a smrti ji zastřel smysly i bdělou mysl, ale ve snech se jí události vrací tak jasně, jako by ty okamžiky vždy prožívala nanovo. Pamatuje si, že Te’aek seděl vedle ní a kreslil něco do písku, když zničehonic přišel výbuch a mrštil jimi o zem. Následně se zvedl oblak prachu, Te’kaeri viděla, jak se Te’aek zvedl a s klackem v ruce se rozběhl ke kovové stvůře, která se prodrala skrz stromy. To bylo naposledy, co svého bratra viděla, než jí někdo nezvedl ze země a nevzal do bezpečí.

Byl to jeden z klanových válečníků, který dohromady zachránil pouze čtyři Na’vi. Společně utekli daleko od místa tragédie a další měsíc bloudili po okolí v naději, že na někoho narazí, ale hledání bylo marné. Řev strojů a víry helikoptér je nakonec vyhnaly dál a jejich skupince nezbývalo nic jiného než migrovat.

Během svých cest narazili na spoustu vesnic, ale nikdy v nich nepotkali dalšího přeživšího. Pokaždé jen předali zprávu o předzvěsti smrti a využili pohoštění na pár dní odpočinku, než se opět vydali dál. Te’kaeri tehdy nechápala, proč se nikde neusadili, cestování pro ni bylo náročné a loučení s každou novou vesnicí ji lámalo srdce, až později pochopila, že věčné truchlení vyhlídku nového života nenabízí.

Po třech měsících dospěli do jedné z vesnic klanu Tipani, kde na ně čekalo překvapení – pět uprchlíků z kmene Anurai a mezi nimi i Tsu’nik. Shledání bylo dojemné a hlasité a oslavovalo se celý den i noc, dobrá nálada nemizela ani po další dny. První vrásky na čele jim však přivodila otázka: Co teď? Někteří hlasovali pro přesun, aby našli další uprchlíky, ačkoliv si uvědomovali, že s větší skupinou bude nouze o jídlo. Druzí chtěli zůstat v novém klanu, ale odrazoval je jejich drsný způsob života. Po dvou dnech se nakonec shledaní Anuraici rozloučili s Tipani a vyšli vstříc neznámu.

Tedy až na Tsu’nik a Te’kaeri. Matka rozhodla, že chce pro dceru život s jistotou a s klanem, který se o ně postará, a požádala stařešiny o přístřeší. Trvalo nějakou dobu, než se v klanu Tipani zabydlely a než si zvykly na všechny rozdíly jejich života, ale nakonec zapadly a získaly pro sebe pevné místo ve vesnici. Pro Te’kaeri bylo začlenění jednodušší, učila se rychleji a netížily ji žádné předsudky, proto si brzy našla vlastní partu a navázala tam, kde přestala s Te’aekem. Tsu’nik byla odměřenější, sice si přivykla novému životu, ale trauma války v ní zaselo semínko, takže stárla rychleji než ostatní a její mysl se zatemňovala.

Mezitím proběhla válka o Strom duší a celou Pandorou zazněla legenda o Jake Sullym. Nebešťané odletěli, Tipani se po dlouhých letech mohli trochu uvolnit a tím i zmírnit své bojové nároky. Toto všechno mělo vliv na to, jakým způsobem Te’kaeri dospívala a jakým způsobem se její svět měnil.

Jakmile oslavila své šestnácté narozeniny, přišel čas, aby se Te’kaeri začala učit bojovému umění, na kterém si Tipani tolik zakládali. Boje a válka ošlehala jejich těla i mysl, takže z jejich klanu po generace činila nebezpečné válečníky, takové, jakých jiné klany nemají obdoby, ale Te’kaeri v sobě jejich oheň neměla. Sice v ní vřela nenávist k nebešťanům každým rokem stále silněji, ale ani ta jí nepomohla při náročných trénincích, kdy se nemohla vyrovnat svým vrstevníkům, kteří ji vždy snadno přeprali. Musela si tedy najít vlastní cestu – a to svou mrštnosti, bystrostí, vypočítavostí a zejména znalostí terénu. Čím více svůj cit brousila, tím více vzrůstala v očích Tipani a získala si jejich respekt. Stala se nepostradatelným článkem dalekých výprav a lovci si ji oblíbili, protože dokázala přesně odhadnout migrační cestu zvěře. Nicméně se nikdy nestala důstojnou bojovnicí a tato skutečnost ji tíží dodnes.

Po dvacátém roku života se v ní probudil odkaz mateřského klanu a Te’kaeri začala uplatňovat zděděný talent na řezbu, což se brzy rozkřiklo mezi lovci i bojovníky a není tedy divu, že posledních deset let zdobí jejich dýky vzory z rukou matky a dcery.

Ačkoliv si Te’kaeri v klanu Tipani získala své místo, touha po návratu k Anurai jí nikdy nedovolila zde zapustit kořeny. Myšlenky na to, co mohlo být, kde jsou ostatní a zda vůbec žije její bratr ji poslední roky tíží stále víc a oddalují od tipanského domova. Te’kaeri se stala samotářkou, bloudí lesy a křižuje všechny cesty, aby našla alespoň malou známku naděje. Ani návrat nebešťanů jí nenechává v klidu spát a její nenávist se pomalu mění v posedlost, která jí čím dál víc vábí k lidským základnám. Zdá se, že je jen otázkou času, kdy se rozhodne opustit život u Tipani a vydá se dál, stejně jako poslední Na’vi z Anurai před lety.

Zajímavosti:

Te’kaeri nikdy neletěla na ikranovi, protože nesložila zkoušku bojovníka. Jejím snem je však navázat spojení s palulukanem, kterého její klan Anurai choval ve velké úctě. Na levé tváři má nerovnou jizvu od střelného prachu.